Mnoho rodičů z různých důvodů tráví hodně času mimo domov. Je dost těžké najít někoho vhodného, kdo by spolehlivě děti pohlídal a ještě se jim věnoval. Tato služba může být také velice drahá a značně zatížit rodinnou kasu. Co s tím?
Máme miminka a batolata podporovat v samostatné zábavě, nebo je naopak vhodné se jim stále věnovat? Jsou vůbec schopná se sama zabavit? Je možné je to naučit?
Je dobře známo, že dítě preferuje sladkou chuť potravy a vybírá si potraviny, které ji obsahují. Přílišné přilepšování v tomto směru však může mít za následek nedostatek příjmu jiných složek potravy a může se tak nepříznivě odrážet ve vývoji dítěte.
Považujeme za samozřejmé, že je naší morální i právní povinností udělat vše proto, abychom úrazu dítěte zabránili. Nelze však i tuto bohulibou snahu přehnat?
Příčiny většiny poruch řeči u dětí nejsou dostatečně vědecky objasněny. Léčba, rehabilitace a korekce se zaměřují převážně na jejich projevy, ne na jejich příčiny.
Jsou nádherné prázdniny, starší dcerky se rozjely na tábory a mně začal čas zhodnocení. Každoročně v tento čas píši dětem dopisy a zakládám je do alba.
Mám (už skoro) tříletou dceru, která miluje básničky a říkánky, ale střihání nehtíků jí žádnou velkou radost nedělá. A tak jsem vymyslela říkanku, kterou vždy při stříhání používám.
Jsou vyhledávané a žádané. Dětské koutky představují nedílnou součást mnoha obchodních center - rodiče mohou spokojeně nakupovat, zatímco si děti pěkně hrají. Anebo jsou jen odložené? To je právě otázka, která nás zajímá.
Až donedávna jsem byla smířená s tím, že všechny dny strávené s mými dětmi se podobají jako vejce vejci. Stereotyp, jeden den jako druhý, žádné "vzrůšo".
Postoje českých rodičů k jeslím jsou v současné době značně nedůvěřivé. Je to snad důsledek jejich vlastních zkušeností z dětství - s jeslemi, které byly výhradně zdravotnickým zařízením s přísným režimem a absencí individuálního přístupu.
Znáte to. Někdy nás naše mrňata pobaví, jindy skoro rozbrečí nebo naštvou. Jak pořád všechno opakují a napodobují! Slova, gesta, rituály, emoce,... A ještě k tomu přidají tu svojí nemotornost a roztomilost. Jednou na to budem určitě rádi vzpomínat.
Čas jídla by měl představovat příjemnou chvíli, kdy se celá rodina sejde, povídá si, sdílí svoje radosti i starosti a společně si pochutnává na dobrém jídle. Skutečnost je často jiná a společné stravování se stane noční můrou pro všechny zúčastněné - pro dítě i pro rodiče.
...může to vést až k tragickému konci. Říká se, že nejvíc tragických nehod se stane ve chvíli, kdy spoléháte na toho druhého, babičku, manžela, kamarádku, manželku apod. Myslím, že toto tvrzení bude velice pravdivé.
Svoje náměty či problémy zasílejte na naši adresu. RSS zdroj je zde.
(C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Veškeré informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky vašeho zdraví nebo zdraví vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Máme miminka a batolata podporovat v samostatné zábavě, nebo je naopak vhodné se jim stále věnovat? Jsou vůbec schopná se sama zabavit? Je možné je to naučit?
Je dobře známo, že dítě preferuje sladkou chuť potravy a vybírá si potraviny, které ji obsahují. Přílišné přilepšování v tomto směru však může mít za následek nedostatek příjmu jiných složek potravy a může se tak nepříznivě odrážet ve vývoji dítěte.
Hlavně nic nezanedbat, tak zní heslo mnoha rodičů malých dětí.
Naučit se nový jazyk znamená i splynout s novou zemí.
Nenechávejte ubližování ostatním dětem bez odezvy.
Považujeme za samozřejmé, že je naší morální i právní povinností udělat vše proto, abychom úrazu dítěte zabránili. Nelze však i tuto bohulibou snahu přehnat?
Opět se hovoří o tom, že do mateřských škol by měly nastoupit už dvouleté děti, jak plyne z požadavků Evropské unie.
Ve věku od šesti do dvanácti měsíců si dítě oblíbí jeden předmět, ke kterému si vytváří silnou citovou vazbu.
Shodou okolností momentálně pracuji pro jedny soukromé jesličky.
Příčiny většiny poruch řeči u dětí nejsou dostatečně vědecky objasněny. Léčba, rehabilitace a korekce se zaměřují převážně na jejich projevy, ne na jejich příčiny.
Aneb kam s ním?
Jak podpořit rozvoj řeči u svého dítěte
Jsou nádherné prázdniny, starší dcerky se rozjely na tábory a mně začal čas zhodnocení. Každoročně v tento čas píši dětem dopisy a zakládám je do alba.
V délce rodičovské dovolené je Česko téměř unikátní. Jenže přibývá hlasů, že tři roky jsou příliš dlouho.
Je kolektivní zařízení pro děti raného věku stejně vhodné jako péče stálé osoby v rodině?
Mám (už skoro) tříletou dceru, která miluje básničky a říkánky, ale střihání nehtíků jí žádnou velkou radost nedělá. A tak jsem vymyslela říkanku, kterou vždy při stříhání používám.
Jsou vyhledávané a žádané. Dětské koutky představují nedílnou součást mnoha obchodních center - rodiče mohou spokojeně nakupovat, zatímco si děti pěkně hrají. Anebo jsou jen odložené? To je právě otázka, která nás zajímá.
Až donedávna jsem byla smířená s tím, že všechny dny strávené s mými dětmi se podobají jako vejce vejci. Stereotyp, jeden den jako druhý, žádné "vzrůšo".
Snad na žádném jiném místě se mě nezmocňuje tak černá a hluboká existenciální deprese než na dětském hřišti.
Postoje českých rodičů k jeslím jsou v současné době značně nedůvěřivé. Je to snad důsledek jejich vlastních zkušeností z dětství - s jeslemi, které byly výhradně zdravotnickým zařízením s přísným režimem a absencí individuálního přístupu.
Znáte to. Někdy nás naše mrňata pobaví, jindy skoro rozbrečí nebo naštvou. Jak pořád všechno opakují a napodobují! Slova, gesta, rituály, emoce,... A ještě k tomu přidají tu svojí nemotornost a roztomilost. Jednou na to budem určitě rádi vzpomínat.
...může to vést až k tragickému konci. Říká se, že nejvíc tragických nehod se stane ve chvíli, kdy spoléháte na toho druhého, babičku, manžela, kamarádku, manželku apod. Myslím, že toto tvrzení bude velice pravdivé.
