| sylvaina | 
 |
(22.7.2013 15:51:41) No škoda, že jste nezačali o rok dřív. Já byla první rok stavby ještě rok na mateřské. I tak to byl celkem hukot. O roce následujícím, kdy už jsme oba pracovali nemluvím. Žive si pamatuji, že jsem měla jet po práci na stavbu něco obhlédnout a než jsem se tam dostala, byla tma jak v rancí- byl listopad- a vidět bylo úplný kulový... Svítila jsem si světly od auta a přemýšlela, jestli to s tou stavbou radši nezabalit. No už je to 10 let. Držte se.
|
| Žabinka | 
 |
(22.7.2013 16:00:07) čekali jsme na stavební povolení více než 5 let, celou dobu jsem byla na rodičáku, bohužel jsme si koupili "supr" pozemek, ale i tak si říkám, že nám to stálo zato. Zatím. Výhled a místo je k nezaplacení. Jinak děti už jsou v pohodě, 9 a 5 let, učím je samostatnosti, manžel už okolo postavil baráků, takže moc dobře víme do čeho jdem, jsme spolu už přes 23 let, pořád musíme o něco usilovat, dům bude vysněný..... je fakt ,že nás spousta lidí odrazuje, ale oni nemaj zkušenosti jaké mají zase druzí, a Ti nám říkaj že i přes dřinu a odříkání to stojí zato. A měli větší fofry, děti za sebou 1 a půl roku, taky počátek práce, no měli frmol, jsou dodnes spolu a mám pocit,že je to i stmelilo, taky dlouholetý pár jako my..... vše je relativní, nejsem naivka, spíše realistka, ale mám chvíli čas u pc tak jen pro zábavu, ráda čtu i jiné s podobnýma zkušenostma? třeba? jinak na rodičáku jsem měla brigády, dělám účto, vylepšuju aj, rozhodně se nenudím a nikdy nebudu , tím jsem si jistá a ohledně totální únavy manžela, po všech těch letech kdy dělal pro druhé, konečně staví pro sebe a svou rodinu, takže motivace je více než lepší a zkušenosti také
|
| Annie01 | 
 |
(22.7.2013 16:08:37) Tak jestli má manžel stavební firmu a je od fochu, tak to je asi kapku jiná situace, i když časová náročnost tam pořád zůstává. Navíc,než dům postavíte a zabydlíte, tak minimálně větší dítě bude v pubertě a je otázka, jak ho domek se zahrádkou osloví, pokud ho současně třeba odstěhujete z města, kde měl kamarády a všude blízko. Já to vidím teď, máme dům na venkově i byt ve městě. Ale starší dítě (13) mi v baráku vydrží vždy jen nějakou dobu a zase touží po městě, rychlém internetu, městském koupališti atd. Jasně, každé dítě je jiné a třeba po domku opravdu všichni děsně toužíte....jen bych měla strach, jestli nemám růžové brýle a nevím o tom.
|
| Žžena |
 |
(22.7.2013 16:57:52) Tak je venkov a venkov. My jsme na venkově, koupaliště tu máme, a věř nebo ne, rychlý internet taky  Sousedovic puberťáci jsou docela rádi, že můžou sezvat skupinu kamarádů a pařit na zahradě u bazénu. Takže zas takový utrpení ten život na vsi být nemusí
|
|
| Annie01 | 
 |
(22.7.2013 17:04:37) Žženo, tak to je jasný, náš venkov je spíš samota, koupaliště je nejblíž cca 20 km. Wifi necelý kilometr. Na celoroční bydlení to není tak jako tak, ale máme to tak, jak jsme to chtěli. Teď pár let vyjdu dětem vstříc a časem to bude moje oáza klidu. Za sebe, kdybych měla volit, tak výhradně ve městě bych být nechtěla, miluju prostor bez lidí, takže se spíš kloním k té vesnici. Ale po pravdě, teď už se šíleně těším do kavárny, až mi to presso někdo přinese
|
|
|
|
| Žabinka | 
 |
(22.7.2013 16:41:40) Díky, a taky se těším, že díky maratonu i zhubnu mých 5 kilo po porodu, ach jo....jde to těžko.... metabolismus se zpomaluje a zpomaluje a zpomaluje.... třeba tímto se zrychlí....  
|
|
|