| Půlka psa | 
 |
(23.1.2016 14:16:57) Pomáhající profese je dle mého něco jiného, ale to je asi jedno.
Upřímně to tehdy bylo nejspíš dost na ho.no. Když jsem viděla svou babičku a její kamarádky, které byly celoživotně v domácnosti, tak to oproti těm, které pracovali na pozicích, kde se dá realizovat, byly úzkostné nesamostatné hromádky neštěstí. Může to být náhoda, uznávám, že nemám dostatečný vzorek.
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.1.2016 14:18:45) svou babičku a její kamarádky, které byly celoživotně v domácnosti,
Ano, mám stejnou zkušenost. Bylo to pro ně dost hrozné. I když to byla jejich volby, snášely to dost těžce.
|
| Půlka psa | 
 |
(23.1.2016 14:34:11) S hromadou dětí a na statku na vesnici to určitě bylo jiné, ale tohle byly městské ženy žijící ve 3+1, kde vychovaly v padesátých letech jedno nebo dvě děti. To byla určitě dřina - maso na lístky a tak. Děti začaly chodit do školních jídelen a od té doby, co byly auta, pračky, ledničky, vysavače a potom mikrovlnky a myčky, měly následujících padesát šedesát let houby co na práci a nesly to špatně. Babiččina sestra, která pracovala jako nějaká vedoucí řetězce potravinářských provozoven a její kamarádky na tom byly psychicky úplně jinak.
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(23.1.2016 14:23:55) Tak zase jestli druhá možnost bylo hákovat někde u pásu, tak bylo lepší, když vás manžel uživil a mohly jste dělat hausfrau, ne?
Ne v každý profesi se člověk realizuje, pro někoho je to třeba spíš opruz.
|
| Půlka psa | 
 |
(23.1.2016 14:38:56) Psala jsem o těch, které pracovaly na pozicích, kde se dá realizovat. Byly i jiné možnosti než práce u pásu. Tam žádná realizace nejspíš nebyla nikdy. Teta měla kamarádky učitelky, bankovní úřednice a tak podobně. Byly ale ročník cca 1920, takže si za dospělého života té první republiky moc neužily.
|
| Půlka psa | 
 |
(23.1.2016 18:51:34) Nenapsala jsem to, tak si to přečti pořádně. Psala jsem o profesích, kde se člověk může realizovat. Kudla na to, že než stát u pásu, tak je lepší být hausfrau, na což jsem napsala, že práci u pásu jsem jako možnost realizace neměla na mysli. O realizaci v domácnosti tam nebylo ani slovo.
|
|
| Půlka psa | 
 |
(23.1.2016 19:48:48) Ta paní dělala vedoucí pobočky banky (Spořitelny?) a bylo to bylo před padesáti nebo šedesáti lety, takže to nebylo úplně "dnes" a ta práce pravděpodobně s tou dnešní neměla mnoho společného. I dnes ale znám lidi, co je to baví a nedělají to nejspíš ani za minimální mzdu.
Každopádně nechápu to, že není tak moc profesí, co se dělají pro seberealizaci. To jako vážně? Pro muže jsou a pro ženy nejsou? Řekla bych, že kromě těžkých fyzických prací jako třeba v kamenolomu, na stavbě, při stěhování apod. může žena dělat totéž, co muž. Nebo ty práce se seberealizací nejsou pro nikoho?
|
| Evelyn1968,2děti | 
 |
(24.1.2016 18:30:40) My s manželem ani jeden nechodíme do práce kvůli seberealizaci, kdyby bylo na výběr, tak si necháme posílat peníze na účet a jezdíme spolu po světě a prokládáme to válením se doma .
Moje profese mě baví, ale že bych tam musela každej den...
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(24.1.2016 9:01:28) není tak moc profesí, kde jsou ženy v touze po seberealizaci
To asi bude stejné i u mužů, možná horší, protože mužů ve funkci hausherr je velmi málo, tak musejí hákovat celý život, i když je to taky neba.
|
|
|
|
|