Re:Chování při odloučení od matky

Milá Míšo, jako první věc, která mě ve vašem mailu zarazila, je reakce manžela na vaše studium a jeho nahrávání syna. Myslím, že i kdyby syn nic ještě nedovedl rozeznat slovy a pochopit to, velmi dobře vycítí atmosféru, jaká je u vás doma, když vy tam nejste. Mám tím na mysli, že o něj může být skvěle postaráno, ale z tónu slov vašeho manžela - pokud ho hlídá on - z jednotlivých reakcí, může být jeho pocit ten, že vy jste ta špatná - protože je to tak reprodukováno - když jste odjela. U tohoto bych se zastavila a moje doporučení je, abyste si to hlavně vyříkali s manželem a byli v tomto bodě zajedno. Co se týká reakcí malého na to, když se vrátíte, je to jen jeho jasný protest proti tomu, že jste ho opustila - může být ještě o to větší, jestliže slyší nesouhlas ze strany tatínka. Je to prakticky velmi častá reakce dětí v tomto věku, když je jejich nejbližší na chvilku opustí. Buď reagují takto, tato reakce nebývá delší než pár dnů, nebo se naopak k mamince tak přimknou, že nemůže od nich ani na krok, nepustí ji ani na záchod. Považuji ji za úplně normální, pokud se rozhodnete, že chcete dál studovat - záleží jen na vašem rozhodnutí a domluvě s manželem - myslím, že je to normální cesta k psychickému otužování vašeho syna.

To základní a podstatné podle mého názoru je, o čem jsem psala v úvodu - sjednotit se s manželem, abyste měli na vaše studium oba jednotný názor.

Pěkné dny Ilona Špaňhelová