Minuly tyden jsme odvazeli auto do Holesovic do servisu. Ke gumam do kufru jsem jeste narvala kocar, coz jsem necekala. Cesta tam v pohode. Ovsem v servisu bzlo jedno zdemolovany auto. Nasledujici pulhodinu jsme vyplnili rozhovorem A proc? V kancelari nas majitel privital se slovy, ze deti pekne rostou {s nasim Ferdou jsme tam jeden cas jezdili i 1x tydne}. Diktovala jsem dlouhy seznam zavad, coz se nelibilo mladsimu, kterej se snazil vzstoupit z kocaru a prekricet nas rozhovor.
Cestou zpet jsme sli pres trznici. V pavilonu zeleniny starsi odmitl jit dal pesky a mladsi zase byt v kocaru. Scena uzasna, k dovrseniho chteli jeste curat.
Venku jsem je oba narvala do X landeru, podbizela se tunou pripravenyho jidla, jupiku a dalsich nesmyslu. Piti vylili do kocaru, mladsi stale vystupoval {ted uz visel hlavou dolu na ksirech, tak to vypadalo uzasne..}, oba jeceli.
V tramvaji uz jsem mela mladsiho na koni, respektive pouze jednu nohu, za kterou jsem ho drzela, zbytkem tela slezal dolu. Sotva se zavreli dvere od tramvaje, z kocaru se ozvalo budu blinkat a nasledne patricny zvuk. Batole slezalo z meho krku.
Nepomohlo lakani na bagry za oknem, tlacitka, nic. Starsi damz se usmivalz, jakoze chapou, mlady par, nejspis jedouci na rande, se taky usmival, castecne prekvapene, castecne v udivu.
Takze tenhle tyden sbiram sily na dalsi vylet........