Mám 14 let starý zážitek z karnevalu. Chtěla jsem, aby si tehdy dvouletý syn něco pěkného užil, chodili jsme na všemožný akce, pokaždý katastrofa. asi jsem mohla sedět tři roky v klidu doma, a ušetřila bych si nervy, ale to ne, myslela jsem, že dítě musím rozvíjet novými zážitky.

Tak třeba karneval, nejdřív doma řval, že nechce žádnou masku. Pak se nechal přesvědčit, ovšem u šatny před sálem to celé proběhlo znovu. Nakonec už v masce došel do sálu, a zjistil, že tam jsou děti a hraje hudba. Okamžitě vyběhl ven s rukama na uších, že to nebude poslouchat. Taky serval masku. Nakonec se mu zalíbily schody ve vestibulu, bylo skrz ně vidět až dolů. Skoro dvě hodiny chodil ve vestibulu po schodech nahoru a dolů, nakonec řev, že nechce domů, to byl karneval.

Dneska chodí na plesy normálně.