Zajímalo by mě, jaký máte názor na to, pokud podstupujete s menším dítětem (v našem případě necelé 3 roky) nějaký drobnější zákrok, trváte na vaší přítomnosti? A pokud vám to personál neumožní, nebo je v takových případech arogantní, stěžovali by jste si?

Tento týden jsem byla s dcerou v Jablonecké nemocnici na magnetické rezonanci, k tomu je nutná narkoza a napíchnutí kanyly. Do ošetřovny nastoupil pan doktor a řekl, jestli bych mohla jít za dveře, že napíchne kanylu. Řekla jsem, že bych ráda u toho byla, pak to zopakoval, já taky a zůstala jsem tam.

Dcera ležela klidně, pak začala trochu plakat, ale nijak se nekroutila, nesápala se po mně, já jsem tam v klidu stála. Jemu se to poprvé nepodařilo a řekl, že ho znervózňuju a ať jdu ven. Nechtěla jsem to nějak vyhrotit, tak jsem odešla. U druhé ruky se mu to podařilo, vyšel ven se slovy, že kdybych to nehrotila, bylo by to dřív.... Možná jsem tam měla zůstat a vybojovat si to, nevím, každopádně jsem byla a ještě jsem naštvaná.

Choval se arogantně a já uvažuju o stížnosti.

Celé to na mě vyznělo tak, že on tam z principu rodiče nechce a rozhodl se, že u toho nebudu. Pokud by šlo o případ, že se dítě nedaří napíchnout, to se sápe na rodiče, nebo to rodiče nezvládají, tak prosím, ať je tam dítě samo, ale takto? Sestra mi potvrdila, že jiní lékaři s přítomností rodiče u takovýchto zákroků problém nemají, takže jde o konkrétní přístup tohoto doktora.