Před nedávnem jsem narazila na diskuzi týkající se vztahu císařského řezu a neprůbojnosti dětí. I když jsem byla těhotná, četla jsem o tom (tuším v knížce Vlastimila Marka) a vyprávěla nám o tom i porodní asistentka na předporodní přípravě. Malá se nakonec narodila císařem (porod nepostupoval), ale nějak u ní žádnou neprůbojnost nesleduji. Zajímalo by mě, jestli je tedy na té teorii něco pravdy, jaké máte zkušenosti vy? Dcerce je 6,5 roku, je společenská, hraje si bez problémů s klukama i holkama, dokáže prosadit své nápady, i mezi dětmi, i u rodičů Dokonce ji baví hrát si na kung fu a představuje si, že bude agentka jako Kim Possible. Není sice ten typ, který je hned středem pozornosti, ve větší skupině chvíli vyčkává, ale nemá problém se rychle zapojit i do skupiny úplně cizích dětí. Nástup do školky byl absolutně bez problémů. Nemá ani problém s tím, že by nechávala nedodělané věci, které jí zrovna nejdou, naopak. Když jí nešly provazy v baletu, trénovala, až se naučila. Když jí nejde něco namalovat, pobrečí si třeba u toho chvíli, ale je vytrvalá a i kdyby to měla zkusit několikrát, tak to dodělá.Tak teorie o neprůbojnosti nemusí být vůbec pravdivá (i v jiné diskuzi to vypadalo, že s tím nikdo nemá tuto zkušenost). Mně tenkrát po porodu mrzelo, že to skončilo tak, říkala jsem si, že jsem selhala a že dítě tím bude nějak poznamenané. Určitě ji to nějak poznamenoalo, ale neprůbojnost to určitě nebude. Nakonec si říkám, že také není špatné poznat, že když jste v průšvihu, nenechají vás v tom plácat, ale vytáhnou vás z toho Co si myslíte vy? Jaké máte zkušenosti vy?