Mám z doby kojení mladšího dítěte zafixováno, že je to prostě, lidově řečeno, něco "blé". Když opomenu, že po technické stránce to byla katastrofa (malá prsa, ploché bradavky, špatné sání) a syn byl věčně hladový a brečící, tak jsem hlavně celou dobu trpěla vleklými dýchacími problémy a silným ekzémem, na což mi moje praktická lékařka i alergoložka nezávisle na sobě tvrdily, že kojením synovi v podstatě škodím, protože mu tím předávám nejen dispozice k nemocem a alergiím, ale i všechny škodliviny z těla. A že dokud neodstavím, můžu se dusit a být olezlá jak dlouho chci... Takže syn ve 4,5 měsících dostal UM a bylo hotovo.
Od té doby mám mateřské mléko spojené s tím, že je to vlastně směs odpadu, chemie a zplodin z těla matky, což má do propagované ideje "nejlepší krmení pro dítě" zatraceně daleko. A UM se mi vedle toho zdá čisté, zdravé a bez všeho toho tělního bordelu... I proto nevím, jak se postavit ke kojení dalšího dítěte. Jestli to aspoň zkusit, trápit a stresovat se s tím jako v předchozích dvou případech, nebo se na to prostě vykašlat hned po porodu a mít klidné svědomí.
Co si o tom myslíte? Vždycky jsem měla za to, kdoví jaký to není pro dítě přínos, ale (bohužel) okolnosti mě přiměly vzít za pravdu opak.
Žádnou z vás nenapadlo, jestli kojení dětem vlastně spíš neškodí? A co vlastně obsahuje takové MM kromě živin i za "přídatné látky" o kterých jsem psala?
Ocením jak názory, tak relevantní informace (ovšem racionálně, protože současný trend kojícího fanatismu mi přijde prozměnu přitažený až moc). Díky za diskuzi.