Prostě chlastá a já mám o něj obavy. Pije denně, zvládne toho obrovské množství a přesto je v pohodě - žádné známky opilosti, pracovní i fyzická výkonnost stejná jako za střízliva, že člověk na něm fakt nic nepozná, nicméně prolévá se značně (v podstatě udržuje jakousi konstantní hladinku) a mě to štve. Mám o něj strach, že se zhuntuje a po zdravotní stránce dopadne blbě, letos mu bylo čtyřicet.
Pro představu zvládne za den (a to opravdu každý den) minimálně jednu litrovou flašku vína, častěji dvě, o víkendu či ve dnech volna to proloží pivem (to má klidně deset piv na den), minule stáhnul k těm vínům i flašku rumu. A je v pohodě - tudíž na moje výtky, že je toho pití moc, reaguje podrážděně ve smyslu "vždyť mi to nic nedělá, jsem v pohodě, normální, nejsem agresivní, pracuju bez problémů, máme se dobře, o co teda jde". Jenže jde, ale čím už mu mám argumentovat, když na argument "zdraví" odvětí jen cosi o tom, že jeho zdraví je JEHO problém a v ničem jiném nám to jeho chlastání život reálně nenarušuje. Ale mně to přidělává vrásky.
Mám se zajímat, nebo se na to vykašlat a nechat to na něm? Nechci aby z něj tímhle tempem byla za pár let zchlastaná troska.