Nevím, jak pojmenovat. Ale furt přemýšlím nad tím, jak moc je v normě a v pohodě převážně chlapecká potřeba: být první vždy a všude - i za cenu rozrážení nebo porážení kamárádů? A jak moc je normálka průběžná touha se bavit tím, že se budeme s kamarády srážet k zemi, ze srandy se kopat, strkat, bouchat. Spory a dětskou frustraci vyjádřenou agresí - tu tady teď neřeším, tam je to jasný.
A než dostanu třeba vynadáno - ne, nečekám statické robůtky, chápu zcela potřebu klukovin i feminní prostředí, ve kterém kluci hodně jsou. A nemám moc ráda děti typu "mouchy snězte si mne...". Jen už mám nějak dost toho, jak si děcka ubližují, a jaké situace někdy vytváří pouze v zájmu zábavy a touhy "budu tam první". Takže mě zajímá pohled majitelek nezletilých osob mužského pohlaví.