No nedovedu si ani představit co by dneska bylo, kdybysme byli bývali dali Macíčka Berdychům???? To bysme teď neměli naše sluníčko, našeho miláčka. To by nám teď teda bylo smutno....
Už odmalička byl Macánek předurčený k tomu, aby to byl mazlíček, miláček a každý ho rozmazloval. Když se v dubnu 1993 narodil a byl ještě maličký koťátko, tak ho Čeruna nechtěla, protože už měla další děti. Tak jsme se ho ujali, starali jsme se o něj a těď se nám Maculínek oplácí :-)). Po prázdninách jsem musela jet do LBC, takže jsem Macínka viděla jen o víkendech, ale o to víc jsem se na něj těšila. S Míšou jsme s ním dělali blbiny a Jiřinka byla spíš ta hodná, která mu vždycky dala nějakou dobrotu a chodil si k ní pro ňufajdu. Strašně blbnul, když jsem ho třeba šimrala vlasama, to byl jak šílenej :-))
I když jsme měli i jiný číči, tak Maculka byl vždycky na prvním místě a nakonec nám zůstal jen on. Tak jsme ho začali rozmazlovat jak se patří. Nejdřív to byl šunkovej salám, pak šunečka, pak masíčko. Jednou jsme byly s Jiřinkou v krámu a stály jsme ve frontě na salámy, Jiřinka se mě zeptala, jakej chci salám a já jsem automaticky řekla, že ten, co kupuje Macanovi. Lidi docela koukali, asi si mysleli, že jsme divný. Jenže to je tím, že vím, že Macíček by nic špatného nepapal. Nejkrásnější je, když Maculka papá "tvapinkou", to by ho člověk sežral. Někdy si říkáme, že mít se jako Máca, to by bylo žůžo.
Když byl malej, tak byl jen roztomilej. Nikdy sice nebyl na žádný moc velký pohyb, on je spíš gaučovej typ, ale zato když šel po zahradě, tak byl přitom krásnej!!!! A to je Macínková přednost :-))
Vždycky jsme si říkali, že ho nikdy nedáme vykastrovat, protože to je proti přírodě, že ho necháme vyřádit. Jenže když pak několik let za sebou byl od jara do podzimu permanentně pryč, jen vždycky přilít domů, vykulený oči, něco zhltnul a zase letěl, nechtěl se ani nechat pohladit, smrděl, byl pokousanej a porvanej, tak to nebylo nic hezkýho. Obvykle jsme pak v říjnu s ním jezdili na veterinu, aby ho dali do pořádku, vždycky dostal včeličku, ošetřili mu zhnisanou pokousanou hlavu a přes zimu to bylo dobrý, dal se zase do gala, aby to mohlo na jaře zase propuknout. Předloni, když mu bylo asi osm let, tak po takhle prořáděném létě byl tak zbědovanej, že jsme se báli, aby to vůbec přežil. Byl strašně vyhublej, skoro žádný chlupy neměl, smrděl jako popelnice a měl úplně podebranou zhnisanou pokousanou hlavu. To už jsme litovali, že jsme ho kdysi nedali vykastrovat. Doma pořád otáleli, nikdo s ním nechtěl na veterinu jít, že ho to bude bolet a kdesi cosi, až mě to namíchlo a řekla jsem, že už jsem domluvená s doktorem v LBC a že jestli příště přijedu domu a nic se zase nebude dít, tak si půjčím přenosnej kočičí pelíšek, odvezu Mácu do LBC a až se probere z narkózy, tak ho zase přivezu. Asi jsem byla docela rezolutní, protože viděli, že to fakt myslím vážně a v listopadu 2001 Máca přišel o svou mužnou chloubu :-))
Jenže od té doby je ještě krásnější, milejší, chlupatější a hodnější než dřív. Stal se z něj Maculínek Baculínek, váží 6 kilo a nejradši spinká a papá. Začali jsme mu kupovat kočičí kapsičky Whiskas, má rád ty kuřecí, protože dbá na zdravou výživu :-)), jenže pak do toho začali cpát hrách, takže nejdřív zbývaly v mističce jen hrášky a postupně to nechtěl papat vůbec. Tak jsme objevili jiné balení, kde hrášek není a to občas papa. Pak má rád broketky s kuřátkem, ale nejradši ze všeho má rád kostičky a kuřecí masíčko. Pokaždé, když jedu domů, tak jdu koupit Macíčkovi 4 kostičky. Nejdřív na mě v masně koukali divně, že jako chci manželovi na guláš 4 kostičky masa, ale časem si zvykly a už se nediví. Pak si ho taky Jiřinka naučila na pacholíčka. Nejdřív to byl Bobík, pak Lipánek a nakonec se to ustálilo na Pribiňáčkovi. Toho má Baculka nejradši. To se vždycky tak kolem 6 hodiny večer přijde k Jiřince poňufat a to znamená, že má chuť na Pribiňáčka.
Taky je krásný, když Jiřinka říkala, že když třeba před Vánocema byla dlouho vzhůru a něco dělala v kuchyni, tak Máca pořád chodil k ní, zamňoukal. Když byla pořád v kuchyni a bylo už dlouho, tak se Máca sebral a šel nahoru spinkat sám.
Teď je mu už 10 let a půl a už je to náš "pán v letech". Naštěstí nikdy neměl rád cizí lidi, ale teď se bojí skoro všech. Nejvíc ale táty a Michala. Oni ho ani jeden nemají rádi a Máca to poznal a taky je nemá rád. Má z nich obou úplný šok. Jeho kamarádi jsme Midžal, Jiřinka a já. Bohužel v tomto pořadí. Midžal s ním blbne, zlobí ho, ale Máca ho má nejradši. Chodí k němu spinkat, když není Midžal doma, tak na něj čeká, když dělá něco do školy, tak si mu lehne na stůl mezi knížky a sešity a spí. Holt se asi snaží dohnat vědomostí, tak na nich zkouší spát, jestli to pomůže, no je to vědec. Jiřinka je takový ten bezpečný přístav, pokaždé má nějakou dobrotu, neotravuje ho, ale když přijde Máca na ňufajdu, tak může. To já jak jsem doma, tak Mácu neustále pronásleduju a pusinkuju ho a oňufávám ho, takže mu za chvíli asi lezu na nervy. Ale když přijedu, tak mě pusinkuje i on sám :-))
Je to naše zlatíčko a kdo říká, že kočky jsou hloupý, tak to vůbec není pravda. Naopak naše ČíčaMíca je chytrá až moc. Papá jen to, co jí chutná a ví, jak to dostat, spinká tam, kde zrovna chce a vyžaduje mít to místečko připravené, když ale chce ven, tak musíme vstát a jít ho pustit. Užasné je, když naopak chce jít dovnitř, tak nalepí svůj bílý čumák s pižulí až na sklo a čeká, popř. mňoučká. Teda Macíček nemňoučká, on piští, on měl být možná kuřátko, ale je z něj kočička. Takhle paličatou a tvrdohlavou kočku jsem neviděla. Je to podle pravidla" když chce něco Macíček, musíš si udělat čas, ale když chceš něco ty po Macíčkovi, tak musíš být vděčnej, že se alespoň otočí". Máme ale pár triků, na který zabírá!!!!! Je pravda, že si nás ochočil dost dobře, ale přece mu teď nebudeme na stará kolena něco odpírat nebo ho něco odnaučovat, to prostě nejde.
Vždycky se na Macíčka strašně moc těším, pořád mu posílám milion pusinek, aby to beze mně vydržel :-)). Už se těším, až za mnou přijede na návštěvu do bytečku. To ale musí být Michal pryč, aby Máca nedostal šok. Už mám v plánu, jak mu koupím mističku a broketky, aby se u mě cítil jako doma.
|
