Takže v úterý ráno 17.7.07 mi začla odcházet hlenová zátka. Věděla jsem, že to znamená, že se den D blíží, ale že u někoho to může být klidně až za týden. Byl krásný sluneční den a tak jsem se rozhodla, že ostříhám pnoucí růže. Po obědě jsem si jako každý den posledních 14 dní, kdy jsem byla konečně doma, šla lehnout, ale ouha, něco mě pořád píchalo a tak jsem nemohla vůbec ležet, vytáhla jsem balón a začla jsem na něm poskakovat.. Začalo to ve mě hlodat a po očku jsem začala sledovat čas. Nejdřív to píchání bylo po 15 minutách ale asi za 2 hodiny, se intrval ztkrátil na 5 min. Tak jsem si dala horkou sprchu, namalovala jsem se a čekala, až se Tom vrátí z práce. Když mě uviděl, namalovoanou a oblečenou, tak se zeptal kam že to jako pojedem, nevěřil když jsem mu řekla že nejspíš do porodnice.
Teď už jsem věděla, že to jsou kontrakce, pořád chodili po 5 minutách, byli takový slabounký, jak nic, tak jsem si pořád nebyla jistá jestli jako už vyrazit nebo ne. A tak jsme se vydali na procházku se psem. Po procházce mi Tom napustil horkou vanu, bylo to příjemný a kontrakce se skoro ztráceli, ale když jsem vylezla, tak se zase rozjeli. Mezitím přijeli naši na návštěvu, dala jsem si snima čaj a klábosili jsme. V 18 hodin jsem mamině oznámila, že potřbujem půjčit auto (naše bylo rozbité, 13. když jsme si domů vezli kočárek jsme měli totiž bouračku). Mamina na mě zírala, byla v šoku, vůbec jsem na to totiž nevypadala Zajeli jsme ještě natankovat a pomalu a opatrně se vydali směr Kadaňská porodnice. Vždycky jsem se těšila, že k porodu pojedeme rychle a zběsile jak v nějakém americkém filmu, ale Tom se po té bouračce o nás bál a tak jel pomalu a bezpečně. I když nám jindy trvala cesta 45 minut, tentokrát jsme jeli asi hodinu.
Kontrakce byli pořád vpohodě a pořád po 5 minutách. Do porodnice jsme dorazili před 20 hodinou. Na příjmu jsem oznámila, že asi rodím. „Jak asi?“ No jak to má prvorodička asi poznat, že?? Tak jsme vyfasovali oblečení, natočili mi monitor a šla jsem na vyšetření. Otevřená jsem byla na 2 prsty, bolesti jsem zatím cítila jen od pupíku dolů a že tedy počkáme jestli se to pořádně rozjede. Jelikož byl v porodnici nával, tak jsem si mohla o CAPU a porodu do vody nechat jen zdát. Dostali jsme poslednmí volný pidi pokojík, ve kterém jsem pořád pochodovala sem a tam, kontrakce byli už totiž silnější a bolestivější, ale pořád to šlo. Po 21 hodině jsem najednou ucítila mokro, vzala jsem si vložku a šla na záchod. Zjistila jsem, že mi praskla voda, zašla jsem si na velkou, a trochu jsem se vypráznila. Kontrakce začali chodit tak po 2, 3 minutách.
Kolem 21.15 přišla sestra, že jdem znova na vyšetření. Otevřená jsem byla na 4 prsty a potvrdila mi, že to opravdu byla plodovka a tak jsem musela znova na monitor a tam jsem zažila nejhorší kontrakce, měli už pořádný grády a bolest jsem už cítila po celém břiše. Už vím co to znamená, když někdo řekne, že se mu bolestí kroutili palce u nohou. Byli tak silný, že jsem přestala prodýchávat a malé proto začalo haprovat srdíčko a tak jsme na monitoru strávili víc než hodinu. Před 22.30 jsem šla zase na vyšetření a najednou jsem byla otevřená na 8 prstů. Klistýr, že prý nestihnem a jdeme pomalu na sál. Pořád jsem chodila, jen při kontrakci jsem se zastavila a musela jsem něco drtit (Tomíkovo ruku, madlo, kliku – cokoliv) Tomášek na mě od monitoru nesměl šahat, bylo mi to nepříjemný, ale jsem vděčná, že tam snáma byl. Po chvíli strávené na sále mi asistentka řekla ať si dřepnu a začnu přitlačovat. Na poprvé samozřejmě špatně, pořádně jsem si nedřepla, pak se mi to párkrát povedlo, ale v té poloze mi to nebylo příjemné, tak jsem začla zase chodit. Zaslechla jsem že chce doktorka někam odejít a tak jsem řekla, že už cítím tlak na konečník, něco jsem opravdu cítila, ale nebylo to bůh ví co. |
