Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Pavlo, u tech, kteri uz odesli na druhy breh, je mi lito, jsem jim vcas nerekla, ze je mam rada....i u te tchyne, ona mela dva kluky a byla vychovavana jako kluk a nebyla moc citliva jako zeny v nasi rodine, kde se rodily same holky a byly velmi holcici (obleceni, malovani, domacnosti), ale stejne myslim, ze by to ocenila...byla jsem hloupa

dceri taky rikam, ze ji mam rada...a za rodici jezdim, nakolik to jen jde

ja tedy chvalim i kolegy...a ruzne lidi, ktere potkam treba na uradech, pokud udelaji neco dobre...lasky a chvaleni a pozitivnosti je malo

Máme vedle sousedy, ožralky, občas on jede autem, ona občas skončí jak dlouhá tak široká na chodbě a nákup vedle ní. Naštěstí nemají plynový sporák. Ale těch se v zásadě nebojíme, i když z bytu se ozývají různé věci. Někdy v noci tančí.

Občas se mne zeptal předseda SVJ, jestli nám nevadí. Vždycky tvrdím, že ne. Ono to má výhody. Pokud se třeba pohádáme (dost zřídka), tak to málokdo připíše nám. Pod náma je paní, která je naštěstí hluchá...

Neradím, nepoučuju. Jsem ráda, že už za nikoho nezodpovídám a že si poradí, asi líp, než já jim.

Samozřejmě vyžádáné rady i pomoc si poskytujeme vzájemně

77krasko, já to mám teď tak - že málokdy člověk lituje, že někomu nevynadal a neřekl od plic, že je debil. Spíše člověk lituje, proč se na někoho zbytečně zlobil, byl naštvaný, je jedno, jestli na děti, rodiče nebo cizí lidi. Jen to ubírá energii.
Zato lásky je dle mého ve světě málo. Proto spíše lidi litují, že ji málo dávali najevo, i když ji cítili.
Proto svým dcerám, když mám jen příležitost, říkám, jak moc je mám ráda, a jak jsou pro mně důležitý. A i když neudělají zkoušky, nebo je klidně ze školy i vyrazí, nic to na tom, že je mám ráda, nezmění.
Stejně tak to nezmění neuklizený - uklizený pokoj ... atd.

Renko a pak jsou patologické případy, kdy někdo má pocit, že ví, co je správné a nejlepší nejenom pro něj, nejenom pro jeho děti (třeba dávno dospělé), ale i pro partnera, širší rodinu, sousedy, celý svět...