Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Jerry, souhlasím.
Vztahy mezi sourozenci mohou být velmi různé a mohou se proměňovat v průběhu života.
Kdo žádné nemá, logicky mu nezbývá než to brát jako fakt a vidět pozitiva.
Kdo je má, zbývá mu totéž
Já to mám jako ty, nemám žádného sourozence blízko, žijeme v různých koutech ČR, vidíme se párkrát do roka, ale víme o sobě a kdyby šlo do tuhého, sourozenec je člověk první volby, na kterého se s důvěrou obrátit.

Cumco, pises to srozumitelne. Rozumim tomu, polud otec nemel zajem, proc bys ty mela byt ta, ktera se zajima o jeho dalsi deti. Navic pokud ti kluci o tobe vedeli, mohli stejne tak komtaktovat oni tebe.

"Smysl neexistuje, zadny, vubec, pokud neexistuje vztah alespon dvou subjektu."

Přesně tak, je to Hlava XXII., uzavřený systém, smyčka sama do sebe.

"Kdybych nebyla dcerou, tak se ani nenarodim."

To, že se člověk narodí, vysvětluje pouze, jak se tu ocitl, nikoli proč. Respektive aby byl dcerou - ok, to viz výše

Jinak souhlasím s nevědomým propojením.

Půlko, "mít sourozence a přitom nemít" má evidentně mnoho podob

jen velmi okrajově: vzpomněla jsem si na Kateřinu Sokolovou, o jejího autistického bratra se stará jejich otec, když se stala KS maminkou jeden debilní "novinář" jí v rozhovoru položil otázku: "Bála jste se, že se vaše maminko narodí taky postižené? Co na miminko říká váš autistický bratr?"

Stáňo, my máme stejného biologického otce, ale vlastně "nemáme" společného otce, jelikož já, narozdíl od bratrů jsem ho nikdy nepotkala/nepoznala

když máme společného otce v RL, vlastně nemáme společného nic, když já otce neznám, sice mi ho osud v jednu dobu nastěhoval do ulice, kam jsme se přestěhovali, ale já se rozhodla, že tomu nepůjdu naproti

píšu to zmatečně, blbě, že jo?
snažím se vyjádřit, že by mělo smysl zkusit kontakt s otcem, a pokud není, tím spíš ztrácí smysl kontaktovat bratry (potomky člověka, kterého neznám)