Re: Životní úroveň

To se těžko posuzuje, protože musím vlastně porovnávat rodinu mých rodičů a mojí.

Naši v pražském malém bytě, celkem 3 sourozenci, rodiče VŠ a ZŠ pedagogové. Čili peníze nic moc, na základní kroužky bylo, ale jen proto, že byly tehdy extrémně levné. Koncerty a divadla byly víc než teď – ale hlavně kvůli známostem, pochopitelně i ceny byly nižší. Do ND jsme chodili často za kafe, do Rudolfina či do Lucerny za 50 Kč. Rodiče objeli celou západní Evropu coby členové amatérských hudebních těles, platili si pouze dopravu, ubytováni byli u členů podobných zahraničních těles. Oblečení basic, celé léto na chatě bez elektřiny (rodiče měli prázdniny), u babičky (přípravný týden).
Naši vlastně žili z dědictví po předcích – pražský byt i pozemek, kde postavili chatu (původně i se starou chatou, kam jsme jezdili my), posléze jim lehce stoupla životní úroveň z dědictví po babičce (bylo na auto, opravy, dovolenou).


Já mám starý dům na vsi, koupila jsem ho za svoje, platím hypo kvůli vyplacení manžela. Krom bydlení je největší položka vzdělávání a kroužky pro děti, hned potom dovolená (vychytávám poměr cena-výkon, což mám asi po našich a jsem schopna cestovat s jablíčkem v batůžku). Mohla jsem si dovolit studium v zahraničí, jazykové kurzy, hlavně jsem zkrátka MOHLA cestovat. Abychom šli do divadla/na koncert/na operu, platím jako mourovatá.

Celkově bych řekla, že moje životní úroveň je asi nižší než našich, neboť vydávám víc za míň. Nebo vyšší, protože mám ty prachy, které oni neměli, ale za které dokážu pořídit míň než oni tehdy?

Oni měli low-cost životní styl v Praze, já mám drahý životní styl a méně benefitů na vsi.
Oni měli možnosti velkoměsta, já mám zas možnost svobodné zahraniční mobility, když na to teda vydělám.


Jediný + rozdíl u mě je, že jsem si dokázala sehnat vlastní bydlení, byť teda na Prahu jsem nikdy neměla, navíc jsem ta věková kategorie, kterou odstřelil regulovaný nájem a neexistence státních/městských bytů.